Přechod hřebene Breithorn (4,164m), Pollux (4,092 m), Castor (4,226 m)



Pohled z Breithornu na masiv Lyskamm (vpravo) a Monte Rosa

    Naším záměrem byl přechod přes celý hřeben od Kl.Matterhornu přes Breithorn, Pollux, Castor, Lyskamm do sedla Lysjoch a tudy sestoupit po ledovci k Monte Rosa Hutte.

    Aklimatizace

    Aklimatizaci jsme "pořídili" na vrcholu Weissmies (4022m). Je to nenáročná čtisícovka v oblasti Saas Fee. V Saas Grund je příjemný kemp, od kterého to není daleko na lanovku vedoucí na Hohsaas (3098m), která je ideálním pomocníkem pro rychlé získání aklimatizační výšky. My jsme do kempu v Saas Grund dorazili po celonoční jízdě asi v 10 dopoledne a tak k lanovce jsme se sunuli až kolem poledne a vzhledem k pokročilému času a únavě po celonoční jízdě bez velkých ambicí o vrchol. Nicméně výstup po ledovci byl tak pohodový, že jsme kolem 3ti odpoledne rezignovali na zpáteční cestu lanovkou a pokračovali na vrchol, kterého jsme dosáhli kolem 5h odpoledne.

    Po sestupu na konečnou lanovky Hohsaas následoval zasloužený odpočinek na Hohsaas. Kluci nakonec ještě sjeli v 7 dolů když pustili lanovku pro odvoz dělníků pracujících na lanovce. Já jsem se rozhodl přenocovat v těch třech tisících kvůli získání lepší aklimatizace (a taky mi bylo líto nechat tam ty nedopitý piva..). Kolem půl 8 jsem začal pocitovat chlad a únavu, což by bylo cekem pochopitelne, po tom výstupu. Divné ale bylože jsem neěl ani chuť na večeři, ačkoliv jsme od snídaně nejedli. Nepočítali jsme totiž s vrcholem ani s nocováním, neměli jsme tedy s sebou jídlo - kromě pár tyček - ani věci na spaní. Ani na ty piva nedošlo a šel jsem se podívat na místa na spaní. Tam jsem hned usnul, jen co jsem se trochu zahřál pod dekou. Kolem deváté večer jsem se znovu vzbudil a to už mi bylo dost špatně, hlavně mne hodně bolela hlava. Naštěstí to nebyla výšková nemoc, ale následky nevyspání a únavy po celonoční cestě z Prahy. Spravil to jeden acylpyrin a bylo dobře. I na to nedopité pifko nakonec došlo.

    Výstup

    Další den následoval přesun do Zermattu a lanovka na Trockener Steg, kde jsme pohodlně přespali ve vytopené lyžárně u lanovky. Ráno jsem pokračoval lanovkou s báglama na Klein Matterhorn, zatímco kluci šlapali nahoru navázaní(!) po sjezdovce na ledovci. Když konečně kolem poledne kluci dorazili, vyběhli jsme pak poměrně rychle po vyšlapané magistrále na západní vrchol Breithornu. Po hřebeni jsme pokračovali na východní vrchol , který je výrazně méně navštěvován.

    Poté jsme sestoupili do sedla pod Breithornem a pokračovali k "bivakšachtli" co měla být v sedle před Polluxem. Byla to poměrně dlouhá cesta, až jsme se domívali že už jsme tu boudu museli dávno minout, když se objevila vysoko nad námi na skále.

    Protože ještě nebylo tak pozdě (asi 5 odpolene) vydali jsme se jen ve dvou nalehko na Pollux. Ze sedla to bylo jen něco okolo 800m výškových metrů. Ukázalo se ovšem, že cesta na Pollux vůbec nebude nudná. Je tam dokonce místy natažená ferrata. Po skalních úsecích následoval ještě obligátní vrcholový hřebínek a pak koněčně podvečerní výhled na hřeben který jsme měli v plánu přejít.

    Po přenocování v boudičce jsme vyrazili rovnou dál na Castor. Podobně jako v případě Polluxu, i jeho dvojče překvalpilo. Posledních 50 výškových metrů pod vrcholovým hřebínkem se zvertikálnělo do cca 75° ukloněného, tvrdého firnu. Poněkud méně příjemné bylo zjištění že hřebínek byl široký opravdu jen na botu, stejne tvrdý i ukloněný po obou stranách. Balancování na téhle hrance bylo o to veselejší, že jsme kvůli přechodu nesli všechny věci na zádech a na tom ostrém hřebínku se museli vyhýbat s jinou skupinou sestupující proti nám s vrcholu. Vyřešilo to zavěšení za ruce střídavě po jenom na švýcarskou a italskou stranu, a ti sestupující kluci nám kráčeli nad hlavami a překračovali ruce a lano.

    Doporučuju po téhle zkušenosti na Castor jít na pohodu spíše nalehko, lépe se dvěma zbraněma, a rozhodne jen za dobrýho počasí.

    Hřeben Castoru se pak táhne na Východ, je stále exponovaný, ale už ne tak úzký jako při výstupu od Polluxe. My jsme měli v plánu pokračovat na Lyskamm. Jenomže počasí začalo být nic moc a vzhledem k tomu, že hřeben Lyskammu je hodne exponovaný, rozhodli jsme se jej podejít v jižní stěně do sedla Lysjoch. Jenomže až o něco později jsme zjisti, že tam žádná logická cesta není. Ostrý zlom rozdělil dvě možnosti: buďto nahoru na Lyskamm nebo sestup po ledovci na italskou stranu s podejít to spodem. Zkusili jsme to druhé, ale sestup po ledovci nás přivedl až do 3.5tis m k jakési chatě. To už bylo docela zataženo a rozhodnuto sestoupit tedy dolu na italskou stranu a pak se nejak (?) dostat zpatky do Zermattu a k autu.

    Naštěstí se ukázalo že to nebude až takový problém. Po celkem dlouhém a únavném sestupu jsme se dostali dolu do údolí, autobusem pak asi za hodinu az pod hory k dálnici mezi Turínem a Aostou. Vlakem za další hodinu k autobusu co nás za další necelou hodinku vyvezl do Cervinie, takže v 10 večer jsme už uléhali na dohled od Monte Cervinia (neboli Matterhorn - vsadím se, že kdo ho z té italské strany už neviděl, nemá šanci ten slavněj kopec poznat).

    Pak už stačilo jen vyjet na hraniční hřeben lanovkou, přejít po ledovci na švýcarskou stranu a naše putování se šťastně uzavřelo.

    Zpět na hlavní stránku Srpen 2005
    Další informace: u.karel@gmail.com Účastníci: Karel Umlauf, Roman Chládek,
    Petr Hesel, Vladimír Hanzl