Zimní výstup na Mont Blanc

Následuje popis cesty na Mont Blanc – jedná se o výstup západní stranou - stěnou Gouter - jednou z nejpoužívanějších cest.

To nejdůležitější: Počasí

Informace o počasí lze získat asi nejlépe přímo ze Chamonix, z Office du Turisme, tel: 0033 450 53 22 08. Předpověď počasí je sestavována specielně pro skupinu MB vždy na následující dva dny. Je potřeba mít na paměti, že MB si vytváří vlastní charakter počasí tím, že procházející frontální systém vždy zadrží a po několik dnů zdrží. Bohužel to platí především pro špatné počasí. Jakmile se zhorší, trvá vždy několik dní, nežli dojde ke zlepšení. Pro výstup na MB je dobré vědět o důležité zkušenosti: po sněžení se nedoporučuje vyrazit na výstup hned následující den po zlepšení počasí. Je lepší den, dva počkat. Důvodem jsou pukliny v ledovcových polích. Když je přikryje lehký sněhový příkrov, nejsou vidět. Je lépe nechat sníh jeden den slehnout. Pak jsou pukliny lépe zpozorovatelné.

Doprava

Cesta vlastním autem z Prahy trvá cca 12 hod. Trasa: Praha – Plzeň - Rozvadov – Norimberk – Stuttgart – Schaffhausen – Zürich – Bern – Lausanne – Chamonix.

Tankování:

Doporučuji natankovat plnou nádrž těsně před Rozvadovem, další tankování až ve Švýcarsku (je levnější než v Německu nebo Francii) cca 1.2 CHF/L Natural 95 .. tj. cca 24 Kč/l. Vyplatí se tankovat mimo dálnici, nejlevnější je společnost Migrol – jednu stanici budete míjet - po přejezdu hranice z Německa směrem na Schaffhausen – v první vesnici po levé straně. Na jedno natankování byste potom měli dojet do Chamonix a zpět, natankovat a dojet za české hranice.

Vybavení

Jako k běžnému zimnímu výstupu s bivakem. Je třeba počítat se silným větrem – tomu by měl odpovídat typ stanu, který doporučuji nést s sebou, i když my jsme jej nepoužili. Necítím potřebu se rozepisovat o botách, péřovém spacáku, vařiči apod. Pokud si nejste jisti svým vybavení – tj. pokud jste neabsolvovali několik zimních vícedenních výstupů nebo přechodů v Tatrách, nemá cenu, abyste o MB uvažovali jinak, než jako o možnosti, jak se připravit zvláště krutým způsobem o zdraví nebo život …..

S sebou:

  • nutné jsou dobré mačky – musí vydržet i chůzi po kamení a skále; trasa se rychle mění, a není možné se neustále přezouvat, a mezi kamením je často pod vrstvou sněhu led;
  • sněžnice - ve skutečně zimních podmínkách vřele doporučuji;
  • cepín – stačí jeden, delší, vhodný i pro chůzi, o skutečné lezení v ledu nepůjde;
  • jistící lano, stačí lehčí 7-8mm v průměru - jedná se o jištění proti pádu do ledovcové trhliny. Pokud budete dva, tak se stejně nepodaří toho druhého vytáhnout a budete muset spoléhat na záchranu zvenčí. Ve třech už má smysl vzít s sebou vybavení na záchranný "Z" systém (2 lana, každý sněhovou kotvu a 2 šrouby do ledu, každý 2 kladky);
  • mapa, kompas, výškoměr;
  • hůlky;
  • doporučit lze ještě helmu - pro cestu přes Gouter - toto doporučení platí dvojnásob v létě!

Ekonomika:

Jídlo na cca 6 dní

cca 500 Kč/osobu

Poplatek za dálnice ve Švýcarsku – 40 CHF

cca. 800 Kč

Poplatky ze dálnice ve Francii – 28 FF

cca. 150 Kč

Kabina z Les Houches na La Hutte – 66 FF

cca 350 Kč/osobu

Benzín Praha – Chamonix - Praha

cca 3.000 Kč

Vlastní průběh akce

0. den - Doprava

Většína cesty vede po dálnici. Ve Švýcarsku je potřeba mít dálniční známku – k dostání na všech hraničních přechodech za 40 CHF – cca 800 Kč. Cílovým místem není Chamonix, ale vesnička Les Houches ležící v údolí asi 5 km před Chamonix. My jsme vyjeli ráno z Prahy a před půlnocí jsme byli v Les Houches. Přespali jsme v autě na parkovišti přímo u stanice kabinové lanovky.

1.den - Nejnáročnější

Z Les Houches 1008 mnm jsme vyrazili v 9:00. Doporučuji, tak jako my, použít kabinovou lanovku. Ušetřené síly a čas se budou velmi hodit – počasí v Alpách je proměnlivé a řídký vzduch ve výšce nad 4000 mnm také výkonnosti nepřidá. Pro aklimatizaci nemá výstup ve výšce pod 2000 mnm žádný význam a pro zvýšování kondice není v tuto chvíli ten pravý čas. Kabinou se dostanete během necelých 10 minut do výšky 1790 mnm , do stanice La Hutte. Ta leží na trase zubačkové dráhy, která v letních měsících jezdí až do Le Nid d´Aigle 2372 mnm (v zimě však kvůli sněhu končí zubačka již v Col de Voz 1653 mnm). Od konečné kabinové lanovky se pokračujte po trase zubačky přes Col du Mt Lachat 2077 mnm (s krásným pohledem na Chamonix) až do Le Nid d´Aigle 2372 mnm. Zde končí snadná orientace. Podle množství sněhu a viditelnosti je potom různě obtížné hledání správné cesty. Doporučená cesta vede po pravém (při pohledu zdola) úpatí hřebenu Les Rognes až k opuštěnému Baraque forestiere – zde je možno nouzově bivakovat, tento útulek je trvale otevřen. Dále vede cesta vpravo, přímo vzhůru výstupem po hřebenu k Refuge de Tete Rousse 3167 mnm. I zde je možnost přespat v poměrně komfortní místnůstce, která je celoročně otevřena. Já doporučuji ovšem nepodlehnout únavě a pokusit se ještě zdolat nejtěžší úsek dnešní trasy, tj. vystoupat 700 m. stěnou Aig. Du Gouter k Refuge Du Gouter 3863 mnm. Celá popsaná trasa představuje přes 2000 výškových metrů, ve dvou jsme ji šli cca 9 hod. s tím, že jsme si sice prošlapávali cestu, ovšem měli jsme sněžnice a bylo výborné počasí a tak nabyl problém s orientací. Cesta prakticky není značena, resp. značení, pokud nějaké je, je skryto pod sněhem. Jediná místa, kde je značení (červenou barvou) viditelné, je na exponovaných místech skalního výstupu. Nejedná se o lezení, jištění není třeba, ve stěně pod Aig. Du Gouter lze doporučit hlemu. My jsme helmy nebrali, a zvláště při sestupu jsme toho litovali.

Chata Refuge Du Gouter je v zimě zavřená. Ačkoliv nás na informacích ujišťovali, že i když v zimě jsou chaty uzavřeny, je u každé otevřena místnost pro nouzový bivak, nebyla to právě v případě Refuge Du Gouter bohužel pravda. S trochou štěstí se dá najít způsob, jak šetrně otevřít zamrzlé dveře do místnosti, která slouží v létě jako noclehárna (vchod je ze strany od svahu, ne z údolí).

2.den - Útok na vrchol

Pokud jste tedy přespali v Refuge Du Gouter, zbývá vám k vrcholu 1000 výškových metrů. Nutno ovšem počítat s účinky nadmořské výšky. My jsme vyrazili zhruba v 7:30 za polojasného počasí. Během pár minut jste na vrcholu Aig. Du Gouter 3863 mnm, ale na pohled na vrchol MB si musíte ještě chvíli počkat. Následuje výstup ledovcovým polem na Dome du Gouter 4304 mnm. Výstup není náročný, je však třeba dávat pozor na pukliny v ledovci. Některé jsou hluboké i několik desítek metrů. Doporučuji se navázat na jistící lano. První pohled na vrchol se objeví nečekaně až po překonání vrcholu. Doporučuji ovšem nepolevovat v pozornosti, neboť omámen pohledem na krásu hlavního masivu MB jsem po několika krocích propadl jednou nohou do ledovcové průrvy. Po mírném sestupu do sedla Col du Dome 4237 mnm následuje výstup k poslednímu záchytnému bodu, Refuge Vallot 4362 mnm. Tady se setkávají všechny výstupové trasy na MB, a také my jsme zde potkali několik dalších pokušitelů hory. Zde také doporučuji zanechat přebytečný materiál a zásobu jídla pro sestup, event. spací pytle, pokud je máte s sebou. K závěrečnému výstupu stačí mačky, jistící lano a hůlky (cepín lze doporučit, ale není nezbytně nutný). Každých pár deka které ponesete navíc se pronese. Od Refuge Vallot stoupá cesta na hřeben. Místy lze trochu bloudit mezi ledovcovými horami. Je dobré, pokud to vítr dovoluje, se držet co nejvíce na hřebeni. Závěrečná fáze výstupu není nijak náročná, kromě řídkého vzduchu a potřeby pozornosti. Na obě strany padají svahy do hloubky mnoha set metrů. Doporučuji zvolit co nejpomalejší tempo, při kterém lze vytrvale kráčet. I kratičký nedostatek kyslíku je nebezpečný kvůli riziku ztráty rovnováhy a nebezpečí zřícení.

Vrcholu jsme (Karel a Tomáš) dosáhli po 4 hodinách v 11:30. Ačkoliv byl pěkný den, na vrcholu, celkem logicky, hodně foukalo.

Sestup vede po stejné trase. My jsme sestoupili zpět k Refuge du Gouter přibližně v půl druhé. Doporučuji nenocovat na Refuge du Gouter, ale pokusit se raději sejít až k Refuge de Tete Rousse 3167 mnm. Počasí je v Alpách velmi nestabilní, a nebylo by dobré se po úspěšném dobytí vrcholu nechat uvěznit ve výšce 3800 m. Nejde ani tak o samotnou nadmořskou výšku, jako spíše o nepříjemný sestup stěnou pod Aig. Du Gouter (výhodou zimního výstupu je ta skutečnost, že budete na trase pravděpodobně sami - nebude vám tudíž hrozit, že vám nějaký moula nad vámi hodí šutr na lebku - vzhledem ke množství volného kamení na stupech je to více než pravděpodobné). Po krátké pauze jsme tedy pokračovali v sestupu a zhruba v půl páté jsme se dostali do Refuge de Tete Rousse.

3 den – Návrat

Sestup z Refuge de Tete Rousse do Les Houches by už neměl dělat větší potíže ani při horším počasí. Trvá cca. 3,5 hod. – s použitím kabinové lanovky z La Hutte. V 11:30 jsme se dostali k autu. Jedinou nepříjemností byl vylomený zámek – zloděj však pohrdl radiopřehrávačem, a nic jiného cenného v autě asi nebylo. Po dvanácti hodinách jízdy jsme ve 23:30 byli zpátky v Praze.

Letní výstup na Mt.Blanc

Zpět na hlavní stránku Březen 1997
Další informace: u.karel@gmail.com Účastníci: Karel Umlauf, Tomáš Pavlík